„Dary“ a poplatky za přijetí do obecních domovů důchodců jsou nezákonné, řekl jasně druhoinstanční soud

21. 6. 2006 | 23:00

V prvním soudním sporu tohoto typu dnes rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, že poplatek vyžadovaný městem po klientech za umístění do domova důchodců nemá právní oporu a jde o bezdůvodné obohacení, které musí město postiženým vrátit.

Žalobce Jiří Krejza st. tak získá zpět 55 500 korun, které zaplatil za umístění své matky do domova důchodců v Roudnici nad Labem. Odvolací soud změnil rozhodnutí litoměřického okresního soudu, který naopak žalobu požadující vrácení peněz zamítl. Rozsudek litoměřického soudu vyvolal velkou pozornost zejména tím, že velmi svérázným způsobem obhajoval jednak diskriminaci seniorů městem při přijímání do domova důchodců podle jejich finančních možností, jednak vstupní poplatky, které byly v rozporu se svým povinným charakterem vydávány za dobrovolné „sponzorské dary“.

Právníci nevládní organizace Iuridicum Remedium a Kanceláře veřejného ochránce práv společně vypracovali žalobci odvolání proti skandálnímu rozhodnutí litoměřického soudu. „Odůvodnění rozsudku nižšího soudu připomíná spíš politický manifest než akt nestranné aplikace práva soudem,“ říká spolupracovník Iuridicum Remedium Tomáš Pecina, který se na přípravě odvolání podílel. „Jestliže litoměřický soud v odůvodnění svého rozsudku obhajuje praxi výběru vstupních poplatků ve formě fingovaných darů a označuje tuto praxi za ‚novátorský způsob‘ financování sociální péče, ocitá se zcela mimo rámec zákonné úpravy, jíž se – jak odůvodnění rozsudku nepřímo připouští – soud při svém rozhodování necítil vázán.“

V odvolání se především poukazuje na ústavní pořádek a mezinárodní závazky České republiky přikazující rovný přístup k sociálním službám i zákonná ustanovení zákona o sociálním zabezpečení, která nedovolují obci žádat za plnění svých úkolů na úseku sociálního zabezpečení spoluúčast klientů nad rámec vyhláškou stanoveného minima.

Město Roudnice nad Labem zdůvodňovalo poplatky za přijetí do domova důchodců například nadstandardním vybavením domova či nedostatečným příspěvkem státního rozpočtu na jeho výstavbu. „Pořizování drahého nadstandardu, na který město nebylo schopno nalézt prostředky, s tím, že jej uhradí senioři, kteří jsou při žádosti o umístění zpravidla v tíživé zdravotní a sociální situaci, je nemyslitelné. Město má povinnost hospodařit se svým rozpočtem účelně tak, aby dokázalo plnit zákonem stanovené úkoly v oblasti sociálního zabezpečení. Zvlášť za situace, když se s městskými prostředky v jiných oblastech plýtvá, je omezení práva na přístup ke službám sociální péče podle kritéria finančních možností seniora nejen nezákonné, ale i eticky nepřijatelné. Město od státu dostává na provoz domova důchodců nemalé roční sumy, ty však rozděluje diskriminačním, nespravedlivým způsobem jen vybraným a fakticky sociálně méně potřebným žadatelům,“ komentuje bizarní praxi radnice Tomáš Pecina a připomíná, že kromě vstupních poplatků se v roudnickém domově důchodců v rozporu se zákonem vybírají i pravidelné několikatisícové měsíční platby za pobyt v zařízení.

Případ sledoval i veřejný ochránce práv, který praxi poplatků tvrdě odsoudil a proti praxi roudnického domova důchodců se vyjádřila i příslušná ministerstva.

Iuridicum Remedium je nevládní nezisková organizace na ochranu lidských práv typu „watchdog“. Zaměřuje se na pokusy o plošné omezování práv občanů legislativní cestou i na konkrétní případy porušování lidských práv a poskytuje bezplatnou právní pomoc sociálně znevýhodněným osobám, především v pracovně-právních vztazích.

Kdo jsme

  • Tento web provozuje iure, neziskovka zabývající se ochranou občanských svobod.
     

Logo IuRe


 

Naše další weby

bba web

IuRe je členem

Internet Defense League