Prohlášení FCFóra (Free/Libre Culture Forum, Fórum pro svobodnou kulturu)

[úplné znění prohlášení naleznete zde]

Nemůžeme již déle odkládat přehodnocení ekonomických struktur, které dosud produkovaly a financovaly kulturu. Mnohé z těchto starých modelů jsou již přežitkem a škodí občanské společnosti. Cílem tohoto dokumentu je prosazovat inovační strategie schopné chránit a rozšiřovat oblast, ve které se může lidská tvořivost svobodně a trvale rozvíjet.

Tento dokument je určen politickým reformátorům, občanům a bojovníkům za svobodnou kulturu a má poskytnout praktické nástroje, které by vedly ke změně.

1. Kdo vytváří kulturu?

Tvůrčí schopnosti člověka potřebují k tomu, aby se mohly rozvíjet, přístup ke stávající kultuře, poznatkům a informacím. Každý z nás může různou měrou přispívat k utváření kultury, hodnot a bohatství, ať už jen na velmi základní úrovni nebo v širším měřítku, a věnovat tvůrčím činnostem různé množství času a zdrojů. Chceme prosazovat metody, které by umožnily tento čas a zdroje uvolnit, aby bylo možné rozptýlený potenciál rozmístit udržitelným způsobem.

2. Základní principy udržitelné tvořivosti

1.    Restrukturalizace kulturních odvětví je nejen nezbytná, ale i nevyhnutelná.
2.    V digitální éře se kultura vytváří a cirkuluje více, než kdy jindy. V takové situaci se sdílení ukázalo být pro šíření kultury nezbytné.
3.    Zisky, za které bojuje a které obhajuje kulturní lobby, jsou založeny na uměle vyvolané iluzi vzácnosti.
4.    Kulturní oblast musí vzít v úvahu schopnosti a přínos každého účastníka, nejen těch, kdo ji produkují.
5.    Digitální svět přináší prospěch jak tvůrcům, tak i podnikatelům a občanské společnosti. Vhodné modely usnadňují uživatelům, spotřebitelům a tvůrcům získat k sobě navzájem přístup. Úloha zprostředkovatelů musí být revidována v souladu s pojetím založeným na vzájemné spolupráci.
6.    Internet je nezbytným nástrojem pro budování kontaktu mezi tvůrci a jejich publikem. Proto k němu musí mít každý zaručen nediskriminační přístup.
7.    Vlády, které nepodporují nové formy vytváření a šíření kultury, ochuzují společnost a ničí kulturní rozmanitost.
8.    Jak již ukázal příklad bezplatného softwaru, společná tvorba a distribuce rovnocennými účastníky (peer production and distribution) nejsou neslučitelné s tržními strategiemi a komerční distribucí.

Ekonomické modely udržitelné tvořivosti

Následující výčet začíná modely, které jsou nejvíce podobné modelům v kulturních odvětvích tradičně přijímaným, a směřuje k modelům, které jsou bližší myšlence sdílení, jež patří k naší době. Mnohé z těchto modelů se v současné době aktivně zavádějí do praxe nebo již fungují. Musíme odstraňovat překážky, které jejich rozvoj omezují, aby se mohly dále šířit.

1. Zaplaťte za to, co získáte

Několik rad pro restrukturalizaci kulturních odvětví. Veřejnost je připravena za kulturní statky či zboží zaplatit, pokud považuje jejich cenu za přiměřenou a pokud ji placení neomezuje. Mělo by být proto spíše jednoduché, dobře přístupné a finančně dostupné, než povinné, nepružné a nelegální. Musí být dobrovolné a poskytovat možnost volby. Vyplácejte spravedlivou mzdu za odbornou práci.

2. Reklama

Mezi bombardováním uživatelů reklamou a naprostou nepřítomností reklamy existuje třetí, etická cesta. Výběrová reklama, tedy přijímání pouze takové reklamy, která se vztahuje k příbuzným projektům, dává uživatelům možnost regulovat přijímání reklamy, umožňuje například uživatelům vyžádat si inzerci či reklamu, která se nějakým způsobem vztahuje k článku, který právě čtou, a podobně.

3. Plaťte za to, co získáte navíc

Sdílení kopií pomáhá tvůrcům budovat si dobré jméno, které se pak stává základem pro zpoplatnění služby a dalších děl či služeb, které se nedají kopírovat, jako jsou například živá vystoupení, tzv. „work for hire“, speciální výrobky, zajímavé fyzické kopie atd.

4. „Freemium“ – nadstandard za příplatek

„Freemium“ je takový obchodní model, kdy jsou základní služby poskytovány zdarma nebo kdy je možné si základní digitální produkty zdarma stáhnout a připlácí se za nadstandard (např. za rozšířené nebo speciální funkce).

5. Příspěvky

Model založený na principu příspěvků umožňuje uživatelům darovat finanční částku a pomoci tak udržet určitý projekt nebo podnik. Čím více se uživatelé cítí být zapojeni a respektováni, tím lépe systém funguje.

6. Sdružené financování (crowdfunding)

Umožňuje jednotlivcům nebo subjektům přispívat na kulturní podnik tak, že se z nich stanou jeho podílníci. Tento příspěvek může mít formu investice do díla ještě před tím, než je vytvořeno, nebo formu mikro či makroúvěrů nebo peněžitých darů pro již existující díla.

7. Strategie založené na sdílení a vytváření kolektivní hodnoty

Poskytovatelé komerční základny pro spolupráci si rozdělují zisky s autory, kteří tvoří materiál, jenž činí jejich služby hodnotnými, zatímco ti, kdo se podílí na společné tvorbě (commoners) ji zároveň bezplatně sdílí a využívají ji ve svůj prospěch.

8. Systém kolektivního financování

Jednotnou sazbu za internetové připojení je možné brát v úvahu jen pokud vyplývá ze spravedlivého a demokratického systému sdružování zdrojů a uznává práva občanů bezplatně sdílet a opakovaně používat díla.

9. Základní příjem

Propojíme-li otázku svobodné kultury s vizí rozsáhlé společenské transformace v kapitalistické ekonomice, navrhuje myšlenka základního příjmu zachovat společnost jako produktivní jednotku. Zaručený základní příjem je způsob, jak předejít nestabilitě a přerozdělit ekonomické bohatství.

10. Veřejné finance / tvorba politiky

Věříme, že ve společnosti daňových poplatníků musí být na kulturu, vzhledem k její nesporné společenské hodnotě, vyhrazena část veřejných financí. Sociální financování by nemělo nahrazovat veřejnou odpovědnost za financování kultury a svobodná kultura by neměla být v tomto ohledu výjimkou.
1.    Díla financovaná z veřejných zdrojů by měla být, po vypršení přiměřené doby vyhrazené pro komerční využívání, uvolněna pro sdílení na digitálních sítích, aby k nim veřejnost, která je zaplatila, měla přístup a mohla je opakovaně využívat.
2.    Mikrofinancování a vydávání děl bez omezujících licencí by mělo být podpořeno daňovým zvýhodněním.
3.    Veřejnost by měla mít možnost spolurozhodovat o tom, jakým způsobem jsou veřejné investice do kultury rozdělovány.
4.    Je třeba podporovat alternativní distribuční kanály. Politiky v oblasti kultury musí usilovat o dosažení větší kulturní rozmanitosti a udržitelných platforem pro spolupráci.
5.    Měli bychom podporovat sítě nezávislých producentů, distributorů a autorů a zajistit jejich zastoupení ve veřejných médiích.
6.    Zavedení jakékoliv nové politiky v oblasti kultury by mělo předcházet posouzení jejího dopadu. Musíme analyzovat, jaký účinek by měla navrhovaná nařízení na sdílení kultury a znalostí, a to ještě před tím, než budou zavedena do praxe.

Výsledky

Sdílený systém, volná díla (public domain) a obchodování

Nové obchodní modely, které chápou kolektivní produkci jako prostředí, jež je třeba podporovat a chránit, a nikoliv pouze využívat ve svůj prospěch, jsou založeny na myšlence, že je spolupráce slučitelná s dynamikou trhu. Nejnázornější příklad představují komunity zabývající se bezplatným softwarem. Výsledek je možné sdílet na základě neomezujících licencí, které umožňují třetím stranám díla používat a modifikovat, pokud se stejná volnost vztahuje i na díla odvozená. Tím se vytváří sdílený systém společné tvorby, který je neustále zdokonalován dalšími příspěvky a zároveň nebrání komerčnímu využívání poznatků a dovedností, které z nich vyplývají, ani děl samotných. Uživatelé se stávají tvůrci hodnoty a připojují se k uzavřenému kruhu produkce a spotřeby, ze kterého mají zároveň prospěch. V tomto novém prostředí je potřeba chránit, podporovat a zavádět takové podmínky, které umožňují spolupráci online. Tradiční kulturní odvětví se snaží i nadále těžit z kolektivní produkce, aniž by ale přistoupila na logiku spolupráce, jež je nyní díky internetu aktuální. Tato odvětví se neustále snaží přisvojovat si sdílený systém, čímž zůstávají u kořistnické podoby kultury (ekonomie vzácnosti), která se zcela rozchází s filozofií svobodné kultury (ekonomie blahobytu).

LICENCE

Tento dokument je zveřejněn na základě dvou typů licencí. Můžete jej dále šířit pouze na základě jedné z nich nebo obou:
    Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
    GNU Free Documentation License 1.3

*Pokud se chcete zapojit do diskuze a následných úprav tohoto dokumentu: discussion@list.fcforum.net
*Pokud nám chcete poslat e-mail: info@fcforum.net

Svůj souhlas vyjádřili:
(v abecedním pořadí)

1. Johanna Blakley/Norman Lear Centre
2. David Bollier/Commons Strategy Group
3. Bufet Almeida Abogados
4. Florencio Cabello, Facultad de Comunicación, Universidad de Málaga
5. Enrique Dans
6. EFF, Electronic Frontier Foundation
7. FMA, Foundation for Media Alternatives
8. Mayo Fuster Morell
9. Ricardo Galli
10. John Hendrik Weitzmann/CC Germany
11. Institute for New Culture Technologies/Konrad Becker
12. IGOP, Instituto de Gobierno y Políticas Públicas de l’Universitat Autònoma de
Barcelona
13. Dmytri Kleiner
14. Eric Kluitenberg/De Balie
15. La-EX.net (exEXGAE)
16. La Quadrature du Net
17. Ignasi Labastida/CC Espanya i Catalunya
18. Lab for Culture
19. Simona Levi
20. David K. Levine
21. Jeremy Malcolm/Consumers International
22. Yann Moulier Boutang
23. Nagarjuna G.
24. Ningunterra.com/Mario Pena
25. Open Data Network
26. The Open Standards Alliance/Stefan Marsiske
27. Openwear.org
28. P2P Foundation
29. Platoniq
30. Red SOStenible
31. Roberto Santos
32. Scambio Etico
33. SerpicaNaro.org
34. Felix Stalder
35. Alan Toner
36. Transform! Italia
37. Telematics Freedom Foundation
38. Universidad Nómada
39. Viquipèdia
40. Hilary Wainwright/Red Pepper/Transnational Institute
41. Wikihow
42. WIO, World-Information Institute
43. YProduction

Chcete-li pomoci s šířením tohoto dokumentu, stáhněte si jej a rozešlete jej členům svých sítí; činitelům, kteří se podílejí na tvorbě politik; nevládním organizacím; členům kulturního světa, umělcům, producentům atd.

* Viz úplná verze a seznam literatury.